ČTENÍ ČESKÝCH PÍSMEN
ČESKÁ ABECEDA – Word, PDF (od Moniky Moniky)
ČESKÝ SYSTÉM PÍSMA – UKRAJINSKY: Word, PDF
ČESKÝ SYSTÉM PÍSMA – RUSKY: Word, PDF
Čtení
1) Samohlásky (prezentace)
POSTUP: Promítnout slide 3, přečíst uvedená písmena a vysvětlit, že čárka označuje délku, nechat studenty zopakovat. Poté procházet jednotlivá písmena – nejprve nechat studenty zkusit číst – jeden student jedno slovo. Potom jim ukázat význam slov na následujícím slidu. U samohlásky „u“ zdůraznit, že mezi „ú“ a „ů“ není žádný rozdíl (případně jednou větou vysvětlit, že existence dvou různých písmen je dána historickými důvody). Totéž v komplikovanějším případě „i“, „í“, „y“, „ý“. Určitě se nesnažit vysvětlovat ani učit pravopisná pravidla, jde jen o schopnost čtení. Prezentace na zopakování všech samohlásek zde.
2) Souhlásky 1 – č, š, ž, ř (prezentace)
POSTUP: jako výše. Poukázat na složitost ř (stačí jedna věta), říct, že pro pochopení případně stačí říct „rž“. Prezentace na opaková zde.
3) Písmeno J, písmeno CH, písmeno X (prezentace)
POSTUP: Jako u cvičení výše. U písmen „j“ a „ch“ je před nácvikem čtení přidán ještě slide, na kterém jsou hned v závorce podobná ukrajinská/ruská ruská slova, aby bylo snadnější jejich pochopení. Při vysvětlování čtení písmene „ch“ je poukázáno na rozdíl mezi samotným „c“, samotným „h“ a jejich kombinací. Prezentace na zopakování všech 3 písmen zde.
4) Souhlásky 2 – ď, ť, ň (prezentace)
POSTUP: Jako u cvičení výše. Nejprve jsou vysvětleny souhlásky ď, ť a ň psané s háčkem – upozorněte, že u malého ď a ť je podoba háčku (čárka) pouze typografická záležitost. Poté zápis těchto hlásek v kombinacích písmen „dě“, „tě“, „ně“ a nakonec skupiny „di“, „ti“, „ni“. U těchto skupin je poznámka, že to platí jen pro domácí slova – tato poznámka je čistě informativní, rozhodně nemá smysl na začátku takto podrobná pravidla rozebírat/trénovat. Prezentace na opakování je zde.
5) Souhlásky – skupiny bě, pě, vě, mě/mně (prezentace)
POSTUP: jako u cvičení výše. Nejprve jsou probrány/procvičeny skupiny bě, pě, vě, potom zvlášť skupina mě/mně, která je od ostatních odlišná. Rozhodně nemá smysl vysvětlovat, kdy se píše „mě“ a kdy „mně“, stačí poznamenat, že z hlediska čtení mezi nimi není žádný rozdíl.