VÍTĚZSLAV NEZVAL

Balada první, oslovující Françoise Villona

Než budu, Mistře, viseti
a než si hodím pod bradu
tu smyčku, jež vše zpečetí,
chci zkusit též tvou baladu.
Mé knoflíčky jsou z perleti.
Ó, kdysi uměl jsem se bavit.
Jsem oběť svého století,
já, věčný student, Robert David.
 
Či mám snad raděj mlčeti
a pojít někde o hladu?
Muž bez práce, muž bez dětí...
Ach, div že časem nekradu!
Rád říkám svému děvčeti,
mlč, po smrti mě budou slavit –
a přejedu jí po pleti,
já, věčný student, Robert David.
 
Když probudím se na smetí
a když mám dobrou náladu,
když sen jak motýl přeletí
přes zakázanou ohradu,
tu civím tupě na děti
a nemohu si nepředstavit
ten zázrak, v němž jsme zakleti,
já, věčný student, Robert David.
 
Poslání:
Neublížil jsem kuřeti.
Můj žaludek už přestal trávit.
Umírám s nosem v poupěti,
já, věčný student, Robert David.

Zdroj: https://www.visegradliterature.net

Úkoly:

1) Z jaké Nezvalovy sbírky uvedená balada pochází?

2) Na základě ukázky popište 4 podstatné vlastnosti villonské balady.

3) Jakými motivy souvisí zde uvedená balada s původními baladami Françoise Villona?

4) Vypište z ukázky apostrofu.

5) Vypište alespoň 3 archaismy. Objevuje se v baladě nějaký archaický gramatický prvek více než jednou?

6) Vypište z básně aposiopesi.

7) Jak chápete předposlední verš balady?

8) Napište své další postřehy k básni.