MICHEL DE MONTAIGNE – ÚRYVEK Z ESEJE (překlad Václav Černý)
O kanibalech
Když král Pyrrhos vtrhl do Itálie a když se seznámil s uspořádáním vojska, které Římané proti němu vysílali, prohlásil: „Nevím sic, co je to za barbary,“ – Řekové totiž tímto jménem nazývali všechny cizí národy – „ale řád vojska, které před sebou vidím, není barbarský ani v nejmenším.“ Totéž pravili Řekové o vojsku, s nímž do jejich země přitáhl Flaminius, a stejně mluvil Filip, když si z návrší ve svém království prohlížel pořádek a rozvržení římského tábora za Publia Sulpicia Galby. (1) Z toho je patrné, jak je nutné se vystříhat běžných názorů a že je třeba je posuzovat rozumem, nikoli podle přijatých mínění.
Měl jsem u sebe dlouho člověka, který deset nebo dvanáct let pobyl v onom Novém světě, jenž byl v našem století objeven, na místech, kde přistál Villegagnon (2) a jimž dal jméno Antarktická Francie. Tento objev nesmírného kraje zdá se být věcí hodnou úvahy... Ten člověk, kterého jsem měl, byl tvor prostý a neotesaný, což je vhodnou podmínkou, aby se jeho svědectví stalo důvěryhodným: lidé ducha vybroušeného postřehnou sice víc věcí a vnímají je mnohem zvědavěji, ale glosují je; aby svůj výklad uplatnili a přesvědčili vás jím, poněkud události pozmění, aniž jsou s to se tomu ubránit: nikdy vám nepředloží věci v čirém stavu, postaví je do nějakého světla a upraví je podle tvářnosti, v níž je zastihli; a v tom jistém směru látku rádi nadnesou, rozšíří ji a nafouknou, aby svému úsudku dodali víry a přivedli vás k němu. Je však třeba buď člověka velmi přesného, nebo tak prostomyslného, aby v sobě neměl co vymýšlet a dodávat umělým dohadům pravděpodobného zdání; a aby ničemu nestranil. Takový byl ten můj; a mimoto mi několikrát ukázal řadu námořníků a obchodníků, které během své cesty poznal. Proto se spokojuji jeho zprávou a nedbám o to, co o věci povědí zeměpisci.
Potřebovali bychom místopisce, kteří by nám podali jednotlivá vylíčení míst, kde pobyli. Jim však nestačí, že nad námi mají výhodu, že viděli Palestinu: chtějí této výsady využít a napovídat nám novinek i z celého ostatního světa. Chtěl bych, aby každý vypsal, co ví, a jen to, co ví, a to nikoli pouze v tomto oboru, nýbrž ve všech: vždyť leckdo může mít nějakou určitou zvláštní znalost nebo zkušenost o povaze té či oné řeky nebo toho či onoho pramene, a přitom vůbec nevědět věci, jež ví každý. Má vám odevzdat tuto svou trošku, sveze vám s ní nicméně a vnutí vám celou fyziku. Z této neřesti plyne řada velikých nevýhod...
Nuže, abych se zase vrátil k věci, v oněch (objevených) národech, pokud mi byly líčeny, není podle mého názoru barbarského ani divokého nic, až na to, že každý nazývá barbarstvím vše, nač není sám zvyklý, jakož se vůbec zdá, že nemáme jiné měřítko pravdy a rozumnosti než příklad a představu názorů a obyčejů země, v níž žijeme. V té je vždycky domovem to dokonalé náboženství, dokonalá správa, dokonalý a dovršený způsob čehokoliv. Divochy jsou jmenovaní národové přesně v tom smyslu, v němž říkáme, že divoce vyrostly plody, které vytvořila příroda sama od sebe a svým platným během: vpravdě bychom měli nazývat divokými spíše ty plody, které jsme svým umělým zásahem pozměnili a vyňali z pravidla. V oněch žijí a silně působí pravé, nejužitečnější a nejpřirozenější ctnosti a vlastnosti, které jsme zvrhli v těchto, jen abychom je přizpůsobili rozkoši své zkažené chuti. A přece si v chutnosti a jemnosti různých plodů oněch krajin, ačkoliv nebyly pěstěny, naše mlsnost nadmíru libuje, srovná-li je s našimi. Není nijak rozumné, aby byla umělosti poskytována čestná přednost před naší velikou a mocnou matkou Přírodou. Zatížili jsme krásu a bohatství jejích děl tolika vlastními výmysly, že jsme ji zcela
udusili. Avšak všude tam, kde zazáří ve své ryzosti, zahanbí svým divem naše marné a plytké snahy:
Et veniunt ederae sponte sua melius,
surgit et in solis formosior arbutus antris
et volucres nulla dulcis arte canunt. (3)
POZNÁMKY:
(1) Narážky se týkají: 1) vítězného tažení epirského krále Pyrrha proti Římanům do Itálie r. 279 př. n. l. 2) vítězství římského konzula Tita Quintia Flaminia nad makedonským králem Filipem V. u Kynokéfal r. 198 př. n. l. 3) téhož Filipa V., jenž se roku 199 př. n. l. střetl s římským vojskem konzula Sulpicia Galby.
(2) Durande de Villegagnon, francouzský kalvinista, vedl výpravu francouzských souvěrců-emigrantů, která v březnu 1557 přistála na brazilském pobřeží a zbudovala osadu, kterou již r. 1560 opanovali hlavní kolonizátoři této části Jižní Ameriky, Portugalci.
(3) Propertius, Elegie, I, 2: Břečťanu se lépe daří, roste-li sám od sebe, v samotě hvozdu krásněji pučí i planika, a ptáci nepějí nikdy sladčeji, než nejsou-li cvičeni.
ZDROJ:
MONTAIGNE M. Eseje. Nakladatelství ERM: Praha, 1995. s. 221–222.
Úkoly:
1) Na základě toho, co jste nyní přečetli, myslíte si, že Montaigne bude ve zbytku eseje tvrdit a) že Evropané jsou lepší než Indiáni* b) že Indiáni se Evropanům nejen vyrovnají, ale dokonce je v mnohém předčí? Svoji odpověď zdůvodněte.
2) Proč začíná Montaigne svůj esej vyprávěním o setkání Řeků s Římany?
3) Je podle Montaigne lepším zdrojem informací cestovatel vzdělaný, nebo nevzdělaný? Proč?
4) Koho podle Montaigne obvykle lidé nazývají barbarem?
5) Jeden odstavec je celý odbočkou od hlavního tématu eseje. Který odstavec to je?
6) Vypište z prvního odstavce větu, ve které Montaigne varuje před spoléháním se na předsudky.
7) Vymyslete přiléhavý název pro třetí odstavec (začíná slovy „potřebovali bychom místopisce“). Máte k dispozici nanejvýš 3 slova.
8) Ze třetího odstavce vypište hyperbolu.
9) Z posledního odstavce vypište personifikaci záporné lidské vlastnosti.
10) Vypište z téhož odstavce ještě jinou personifikaci.
11) Ve třetím odstavci je zmíněna Palestina. Co mohlo renesanční (ale i středověké a pozdější) evropské cestovatele lákat právě tam?
12) Který z následujících úryvků z textu neobsahuje metaforu?
A) když si z návrší ve svém království prohlížel
B) má vám odevzdat tuto svou trošku
C) postaví je do nějakého světla
D) v té je vždycky domovem to dokonalé náboženství
13) V textu jsou několikrát použita dvě nebo tři synonymní nebo téměř synonymní slova vedle sebe, např. „tvor prostý a neotesaný“. Vypište alespoň dva další příklady tohoto stylistického prvku.
14) Vysvětlete význam následujících slov použitých v textu: konzul, glosovat, fyzika (dříve mělo toto slovo širší význam než dnes), plytký.
* Pravidlo o psaní velkých písmen je zde porušeno záměrně.
Dobrovolný úkol navíc:
Napište vlastní esej (úvahu) na téma barbarství a civilizace.
