VÍTĚZSLAV NEZVAL
Balada první, oslovující Françoise Villona
Než budu, Mistře, viseti
a než si hodím pod bradu
tu smyčku, jež vše zpečetí,
chci zkusit též tvou baladu.
Mé knoflíčky jsou z perleti.
Ó, kdysi uměl jsem se bavit.
Jsem oběť svého století,
já, věčný student, Robert David.
Či mám snad raděj mlčeti
a pojít někde o hladu?
Muž bez práce, muž bez dětí...
Ach, div že časem nekradu!
Rád říkám svému děvčeti,
mlč, po smrti mě budou slavit –
a přejedu jí po pleti,
já, věčný student, Robert David.
Když probudím se na smetí
a když mám dobrou náladu,
když sen jak motýl přeletí
přes zakázanou ohradu,
tu civím tupě na děti
a nemohu si nepředstavit
ten zázrak, v němž jsme zakleti,
já, věčný student, Robert David.
Poslání:
Neublížil jsem kuřeti.
Můj žaludek už přestal trávit.
Umírám s nosem v poupěti,
já, věčný student, Robert David.
Zdroj: https://www.visegradliterature.net
Úkoly:
1) Z jaké Nezvalovy sbírky uvedená balada pochází?
2) Na základě ukázky popište 4 podstatné vlastnosti villonské balady.
3) Jakými motivy souvisí zde uvedená balada s původními baladami Françoise Villona?
4) Vypište z ukázky apostrofu.
5) Vypište alespoň 3 archaismy. Objevuje se v baladě nějaký archaický gramatický prvek více než jednou?
6) Vypište z básně aposiopesi.
7) Jak chápete předposlední verš balady?
8) Napište své další postřehy k básni.