OVIDIUS – PROMĚNY (překlad Ivan Bureš)

Smrt Orfeova

Zatímco takovým zpěvem zval k sobě Orfeus thrácký

stromy a lesy a ptactvo i divoké šelmy a skály,

ejhle, bakchantky thrácké, jež kožemi kryjí si tělo,

v šíleném opojení se dívají na pěvce z výšin,

struny jak rozchvívá a provází na nich svou píseň.

Jedna z nich do vzduchu potřese vlasy a na družky volá:

„Hleďte, zde je ten muž, jenž ženami zhrdá!“ a vrhla

břečťanem věnčenou hůl, svůj thyrsos, na zpěvná ústa.

Thyrsos ovitý listím sic udeřil, nezranil však ho.

Druhá kamenem hodí, jenž, okouzlen pěvcovou písní,

třebaže prudce byl vržen, se zastavil u jeho nohou,

jako by omlouvat chtěl svou zběsilou opovážlivost.

Zatím už ostatní ženy v boj dají se vášnivý, prudký,

ve kterém nebylo mezí a šílenost Lític jen vládla.

Byl by každičkou zbraň zpěv Orfeův zneškodnil jistě,

kdyby příšerný hlahol a ječení flétny a rohu,

výskání zběsilých žen, jich tleskot a tlučení v bubny

nebyly přehlušily hlas kithary. Teprve tehdy

kamení zbarvila krev, krev pěvce neslyšeného.

Na jeho posluchače dav šílených nejprv se vrhl:

na ptáky, ještěrky, hady a na hejna přerůzných zvířat,

která honily, bily, až ruce zrudly jim krví,

pak teprv na Orfea se sběhnou a útočí na něj.

    Jako se na sovu sletují ptáci, když za dne ji spatří,

jako as v amfiteátru, když zrána se štvanice koná,

jelen je kořistí psů, jsa uštván a rozsápán od nich,

zrovna tak na Orfea se shluknou ty zběsilé ženy,

vrhají na něho thyrsy, jež nebyly zrobeny k vraždě.

Jedny naň házejí hroudy a druhé zas urvané větve,

jiné zas kamení tvrdé, a aby zbraň po ruce měly,

blíže nich oráčův pluh zem utvrdlou náhodou oral,

náhodou opodál rolníci silní tam překopávali

kamenitá svá pole a chystali půdu žni příští.

Jak jen zahlédli dav žen, hned prchli a nářadí všechno

nechali být; i leží tam porůznu na prázdných polích

dlouhé kopáče, rýče a železné motyky těžké.

Dav těch zběsilých žen je sebral a rozsápal býky,

ačkoli hrozili rohy; pak běžely usmrtit pěvce.

Orfeus vzpínal k nim ruce, však tentokrát poprvé marně

promlouval: Orfeův hlas již nepohnul naprosto nikým.

Hříšnice zabily pěvce a z úst, jimž naslouchávaly

dokonce skály, ach bože, a která chápala srdce

šelem, z těch úst již vyprchal duch a ve váncích zmizel!

    Nad tebou, Orfee, truchlivě lkali i ptáci a šelmy,

kamení tvrdé i lesy, jež píseň tvou následovaly,

nad tebou truchlily stromy, jimž ze žalu spadalo listí,

také hladiny řek prý od slz prolitých stouply,

lesní i vodní víly si zármutkem spustily vlasy,

roucha s černým lemem si oblékly. Pěvcovy údy

leží na různých místech. Tys přijal pěvcovu hlavu,

jakož i lyru, ó Hebre! Jak plavaly (kdo by to věřil?),

žalně lkala cos lyra a žalně cos potichu šeptal

jazyk již mrtvý, a břehy cos žalně jim odpovídaly.

    Hlava i lyra pak do moře vpluly a daleko vlasti

na břeh ostrova Lesbu se dostaly po dlouhé pouti.

Na cizí písek je vynesly vlny. Hle, had se tu žene

na jeho tvář i vlasy, jež zalila crčící voda.

Na štěstí přikvapí Foibos a hadovo uštknutí zmaří:

jakmile otevřel tlamu a kousnout chtěl, změnil ji v kámen,

široký zejícící chřtán, jak byl mu ztuhl a ztvrdl.

    Orfeův Stín když v podsvětí vešel, zas prohlíží místa,

která už jedenkrát viděl, a po sídle blažených zírá;

Eurydiku tam najde a sevře ji v toužebnou náruč.

Tady si vykračují krok za krokem pospolu oba,

ona jde vpředu, on za ní a hned zase před ní; již může

po své Eurydice se bezpečně ohlížet Orfeus.

ZDROJ: OVIDIUS. Proměny. Svoboda: Praha, 1974. Strany 294–295.

Úkoly:

1) K jakému literárnímu druhu a k jaké literární formě ukázka patří?

2) Vypište z ukázky alespoň 3 příklady personifikace.

3) Vypište z ukázky dvě epiteta.

4) Vypište z ukázky dvě apostrofy.

5) Vypište z ukázky anaforu.

6) Vypište z ukázky epizeuxis.

7) Vypište z ukázky rozvinuté přirovnání.

8) Z prvních deseti veršů ukázky vypište přístavek.

9) Vypište z ukázky alespoň tři knižní nebo archaická slova.

10) Vyhledejte v ukázce alespoň jedno slovo, které byla použito kvůli počtu slabik. (Vypište celý verš a toto slovo podtrhněte.)

11) Která část ukázky opravňuje její zařazení do díla nazvaného Proměny?

12) Která část ukázky by, vzata samostatně, mohla být považována za elegii? (Vypište první odsazený verš.)

13) Proč o Orfeovi jedna z bakchantek říká: „Hleďte, zde je ten muž, jenž ženami zhrdá!“?

14) Vysvětlete význam slov thyrsos, thrácký (Thrákie) a lítice.

15) Na jakou událost naráží poslední dva verše?

Dobrovolný úkol navíc:

Co pro vás znamená mýtus o Orfeovi? Jak chápete vyprávění o nadpřirozené síle jeho umění?