JAROSLAV VRCHLICKÝ

 

Pantoum                                                       Polibky                            

 

V mém okně zimní krajina,                              O dno mé duše polibky tvé zvoní,                          

zřím v hloubi město v mlze spat                        jak o dno zlaté číše perly vína,

svit červánků v šer zhasíná,                              jak o mramor fontánu hudba líná,

sníh venku svítí -  čerstvý spad.                        kdy luny třpyt se za kapkami honí;

 

Zřím v hloubi město v mlze spat,                      jak slzy tónů, které harfa roní, 

v mém krbu ohně rudý jas,                              jak hovor vln, jenž v sítí uhasíná,

sníh venku svítí - čerstvý spad;                        jak hvězdný déšť, jenž moře s nebem spíná,   

sám na minulý myslím čas.                            jak filomely zpěv, když jasmín voní.

                                                            

v mém krbu ohně rudý jas                              Já řek bych "Líbej!"- ty však bez říkání

tká květy krví zardělé;                                    mne zasypáváš polibků svých květy,

sám na minulý myslím čas,                           jak druhdy cézar růžemi své hosti.

sny staré vzletly z popele.

                                                                   Já řek bych "Ustaň!" - ale v divém plání

Tká květy krví zardělé                                    má lačná ústa hledají tvé rety:

má duše, poraněný pták,                               Ó smiluj se a sama řekni: "Dosti!"

sny staré vzletly z popele,

kdos hlínu sype na můj zrak.                        

                                                                  

Má duše poraněný pták,

mne střelil život, lovec zlý,

kdos hlínu sype na můj zrak,

jsem divně dojat, cestou mdlý.

 

Mne střelil život, lovec zlý.

Zda padnu v květ, či na skal štít?

Jsem divně dojat, cestou mdlý,

již kleslo slunce za blankyt!

 

Zda padnu v květ či na skal štít?

Ó dlouhé, dumné večery!

Již kleslo slunce za blankyt,

kol táhnou stínů příšery.

 

Ó dlouhé, dumné večery,

ó lásko, hvězdo jediná!

Kol táhnou stínů příšery -

v mém okně zimní krajina.

 

ZDROJ: VRCHLICKÝ JAROSLAV. Intimní lyrika. Nakladetelství Lidové noviny: Praha, 2000.

 

Úkoly

1) Jaký druh rýmu se uplatňuje v první básni?

2) Vyhledejte vlastnosti strofického útvaru jménem pantoum a popište je pomocí příkladů z první básně.

3) Vypište z první básně apostrofu.

4) Vypište z první básně metaforu.

5) Z první sloky první básně vypište synekdochu (varianta totum pro parte).

6) Vypište z první básně alespoň 2 personifikace.

7) Z první sloky první básně vypište juxtapozici (vzpomeňte si na Erbenovy juxtapozice, např. i byla svatba, zralý hřích)

8) Z první sloky první básně vypište slovo, jež má kvůli počtu slabik nepřirozenou podobu (typický rys lumírovské poezie).

9) Jaký typ básně představuje druhá báseň?

10) Z druhé básně vypište anaforu.

11) Z druhé básně vypište kontrast.

12) Z druhé básně vypište metaforu.

13) Napište význam slova filoméla. Jak se filoméla s malým f liší od Filomély s velkým F? /při vyhledávání může být užitečná anglická podoba tohoto slova: Philomel/

14) Kde byste si příběh Filomély mohli přečíst?

15) Vypište z každé básně alespoň jednu elizi.

16) Podle poetiky lumírovců měl být jazyk poezie odlišný od všední, běžné řeči. Jejich poezie se proto vyznačuje používáním zvláštních, "básnických" slov (poetismů), jako je např. slovo  zřím v první slovce první básně. Vypište z básní nejméně 5 podobných slov.

17) Jsou zde uvedené básně lyrické, nebo epické? Uveďte důkazy pro své tvrzení.

18) Jaký je kontrast v náladě obou básní?

19) Která báseň se vám zdá lepší? Proč?

20) Napište své další postřehy k básním (napište alespoň jeden).