HOMÉR – ODYSSEIA (překlad Otmar Vaňorný)
ZPĚV XI
/.../
Já však seděl tam dále a čekal jsem, až mi tam přišla
matka a tmavé krve se napila. Poznala syna
ihned, a hlasitě štkajíc mě osloví vzletnými slovy:
„Jakpak přišel jsi sem, můj synáčku, v temnotu chmurnou,
ještě jsa živ? Ta místa zde vidět je nesnadno živým!
Neboť mohutné řeky a hrozné proudy jsou v cestě,
především Ókean sám, jímž není nikterak možno
projít pěšímu chodci, ač nemá-li úpravný koráb.
Cožpak teprve teď sem z Ília přicházíš, bloudě
s korábem dlouhou dobu a s přáteli? V Ithace ještěs
nebyl a manželku svou jsi v paláci nezhlédl dosud?“
Řekla, já oslovil ji a tuto jsem odpověď dával:
„Matičko má, sem v Hádovo sídlo mě přivedla nutnost
thébského Teiresia se duše na věštbu zeptat.
Dosud v achajský kraj jsem nevkročil, ani jsem v naši
nevešel zem, mám pořád jen strasti, jak po světě bloudím
od doby, co jsem tehdy šel se slavným Agamemnonem
do Tróje bohaté koňmi, bych válčil s národem trójským.
Avšak toto mi pověz a skutečnou pravdu mi vylož,
jakou jsi měla smrt, jež stihla tě, zármutku plná?
Zdali snad dlouhá nemoc, zda Artemis, střelkyně šípů,
žití tě zbavila vráz, když libým tě zasáhla šípem?
Pověz mi o otci též a synovi, nechaném doma,
zdalipak dosud mají mou důstojnost, či je už dostal
nějaký jiný muž a v návrat můj nevěří lidé?
Konečně vylož mi též mé manželky mysl a vůli,
žije-li u syna ještě a všechno mu bezpečně chrání,
či si ji vzal už jiný, snad nejlepší achajský šlechtic?“
Děl jsem a velebná matka zas tuto mi odpověd dala:
„Ovšemže manželka tvá v tvém paláci doposud bydlí
s myslí trpělivou, a v žalosti plyne jí řada
strastných nocí a dní, když hojné prolévá slzy.
Nemá doposud nikdo tvou důstojnost - užívá klidně
vladařských statků tvůj syn. Ten při všech hostinách řádných
hoduje, jak je slušno, by soudce se účastnil hostin,
neboť ho všichni zvou. Tvůj otec na venku mešká,
nechodí do města nikdy a nemá za lůžko k spánku
postel, ni pokrývky nemá a žádné koberce lesklé,
nýbrž za zimní doby si lehá s čeledí v domě
poblíž ohniště v prachu, jen v chatrné roucho jsa oděn.
Když pak nastane léto a jeseň kypící plody,
tehdy mu na všech místech tam na svahu vinného sadu
z listí spadlého z větví jsou na zemi prostřena lůžka,
na kterých léhá v žalu a zármutek zvyšuje v duši
po tvém návratu touže, a těžké stáří ho tíží.
Tak jsem zhynula také a došla jsem osudu svého.
Nikoli Artemis v domě, ta střelkyně bystrého zraku,
život mi odňala vráz, když libým mě zasáhla šípem,
také však žádná nemoc mě nestihla, která nám nejspíš
žalným trávením sil vždy z údů odnímá život:
velká však po tobě touha, tvá rozvaha, vladyko jasný,
a tvá laskavá mysl mě zbavila sladkého žití.“
Řekla, a já jsem chtěl, v své mysli to uváživ dobře,
duši své milé matky, již zemřelé, v náručí pojmout.
Třikrát jsem vyrazil vpřed, pln chtivosti v náruč ji pojmout,
třikrát jak sen neb stín zas vymkla se z objetí mého,
mně pak tím krutější bol se vzbouzel pokaždé v srdci.
Tu jsem se ozval k matce a hovořil vzletnými slovy:
„Pročpak mi unikáš, matko, když v náruč toužím tě pojmout,
bychom i v Hádově sídle se spojili v objetí milém,
oba dva kvílením bolným se mohli dosyta nalkat?
Či snad nějaký přízrak mi velebná Persefoneia
poslala sem, bych ještě snad více měl stesku a nářku?“
Děl jsem a velebná matka mi takto hned odpovídala:
„Ach, můj milený synu, ty nejvíc ubohý z mužů,
nikoli, Persefoné tě nemámí, Diova dcera.
Takový lidský je los: jak jednou kdo ze světa sejde,
neboť tělesné svazy už nedrží maso a kosti,
poněvadž planoucí oheň je silou mohutnou stráví,
jakmile jednou duch se odloučí z bělostných kostí,
duše pak v podobě snu, když odlétla, vzduchem se vznáší.
Rychle však usiluj jít zas na světlo, to však si všechno
pamatuj, abys i pak své choti to povědět mohl!“
/.../
ZDROJ: HOMÉR. Odysseia. Odeon: Praha, 1967. Strany 187–189.
Úkoly:
1) Určete literární formu ukázky. Napište literární druh a literární žánr díla, ze kterého ukázka pochází.
2) Kdo je vypravěčem ukázky?
3) Vypište z ukázky alespoň tři epiteta, která se vztahují k vlastním jménům.
4) Vypište z ukázky tři smuté události. Která vás dojímá nejvíce?
5) Vypište z ukázky alespoň jedno slovo, které bylo použito především kvůli počtu slabik. Vedle napište obvyklejší podobu tohoto slova (příklad: zhynula – zahynula).
6) Z prvního oddílu ukázky vypište tři přechodníky.
7) Vypište z ukázky poetismus znamenající podzim.
8) Napište synonymum slova statky v tom významu, v jakém je toto slovo použito v ukázce.
9) Vypište z ukázky alespoň jednu personifikaci.
10) Vypište z ukázky dvouslovné pojmenování podsvětí.
11) Jaká byla podle ukázky nejčastější příčina smrti v mykénské době? Jaká je nejčastější příčina smrti dnes?
12) Jaké zprávy dostává Odysseus o Pénelopě a Télemachovi? Platí tyto informace i v okamžiku jeho návratu na Ithaku?
13) Jakým epitetem označuje Odysseova matka svého syna v poslední části ukázky? Proč?
14) Vypište alespoň dvě synonyma, která se v ukázce vyskytují v rámci jednoho verše.
15) Vypište z ukázky anaforu. Čím je slovo, které tato anafora zdůrazňuje, významné?
16) Co má tato ukázka společného s ukázkou z Ovidiových proměn, která líčila smrt Orfeovu?